píSEN

Nechejte mě prosím spát,
dal jsem vše, co mohl jsem dát.
Teď chci jen s mlhou v dálce splývat,
nechci tančit, ani se usmívat.
Prostě mávám, jdu vstříc prázdnotě,
v sobě si tak vlastní, citu plné nahotě.
Jen smutná píseň, co uvízla na notě,
jak by mohla býti slyšet, když přestala hrát.
Je čas, v tichu chvíle, klaním se, sám sobě,
v úctě a pokoře, v závěru životního koncertu, chci si už jen zatleskat.
Sbohem