Hory

Kéžby hory nesly osud,
Jsou tím jediným, co znám.
Pročpak les mi nese lásku?
A mezi lidmi, se cítím sám?

Proč mi tóny věže Páně,
Přinášejí smutek, žal.
Žádnou lásku, vykoupení,
Odkud se ten Bůh jen vzal?

Nevidím v ním svojí cestu,
Tu už dávno vzala bouře,
Tam kde srdce mé dál tluče,
Zůstala jen vůně kouře.

Jakou cenu má ta maska,
Nenávisti vůči nám?
Však-li zlost hážeš na duše,
Duši si jen ničíš sám.

Byli jsme všichni stvořeni,
Aby ranit všechny všude?
Zaslepila nás jen touha,
Moře zlosti. Všechno rudé.

Dosti toho, světa kráso,
Já už křičím z plných plic!
TOHLE MŮJ SVĚT PŘECE NENÍ!
Copak z lásky není nic?

Copak jsme už zapomněli?
Jaké je to býti spolu?
Místo v dešti tančit s anděly,
Sedáš s ďáblem ke stolu.

Za lásku se platí draze!
Pročpak vy nechcete platit.
Bez ní umíráme přece.
Když nic nemáš, co chceš ztratit..?