Neznámá

Proč píšete smutně?

To život, chlapče.

Zakryla si obličej
do výkresu slz
a mráz projel jí skrz.

Rozklepala se.


Dvě slova
stála na ubruse
v nerozdýchané řase.


Láska odešla.


Slabikovala

stroze.


Pak i ona ztratila se v mlze.


Kdo ji najde?

Kdo ji zná?

Ať vítr milého
k ní zafouká.

La a la.


Chlapec našel v kaluži báseň
z rozpadlého sebevědomí.
To jsou slzy
a ona je psát umí.
Vzpomněl si na trs útržků
slov z rozpadlé nicoty
nerozčesaných vlasů.

Proč ona tak hodná
a tiše trpí?

I on recituje
a soucítí s cizí duší.

Kompars neslyší lidé hluší.

To z dálky objal její
poetickou duši.

I kdyby jsi napsala veršů milióny.
Zatím se blížíš k tři tisícům
budu je číst z Tvých
bujných úst.

Slovo má sílu
a láska je čistý vzruch.
Emoce přes čáru
a kliky háky bez profesionálů.
A ticho hladí líce,
když najdou se spojené ruce.

Ať žijí emoce.
A z lásky není jen přestupní stanice.

17.04. 2024