Cesta mezi poli

Cesta,cestička mezi poli,
na poli obilí krásně voní,
lehkým vánkem se lán vlní.
Zastavím se,zavřu oči a poslouchám.
Vánek si s klasy pohrává,
vůně léta a obilí mi sílu dodává.
Tak roztáhni křídla a leť!
Leť? Kdo mi to řek?
Hlas stále šeptá-Leť jen leť.
Ale proč uletět?
Když je to tak krásný svět.
V šepotu klasů ulehám do trávy,
dívám se dívám do dáli.
Nic nevidím,jen modré nebe nademnou,
klasy kolem sebe a trávu podemnou.
Zavřu oči,ne neumírám,smutná nejsem,
jen čerpám sílu,
až zase pujdu tím tmavým černým lesem.
Tmavým smutným lesem bez lásky,
ve kterém cítím jen samotu a bolest.
Ne,tím lesem už nepujdu.
Tmavý černý les je dávno za mnou,
teď před sebou mám jen světlo a tmu žádnou.
Povzdechnu si,a jsem moc ráda,
protože už vím že na světě nejsem sama.
Na světě je človíček který mě má moc rád,
proto vím,že sním se už ničeho nebudu bát.