Vzlyky osamělosti

Prší a oblohu rozzářil blesk,

v srdci mém zažehl stesk

Kapky deště do tmy jako slzy padají,

mraky blesků nebeskou tmou probijí

 

Vzpomínky na lásku ve mně stále hoří,

srdce mé v plameni touhy se ztrácí

Láska Tvá se nikdy nevrátí,

osamělost v srdci mém mě tíží

 

V srdci mém věčná touha po lásce plápolá,

v Tvé blízkosti každý můj smutek dál stoupá

V duši mé se stín jako pavučina vine,

temnota se postupně rozšiřuje

 

Bez Tebe je v něm prázdno,

smutek v srdci je usazen hluboko

V duši zní jen žal a němé vzlyky,

v tichu se ztrácí všechno světlo

 

Naděje na lásku jako pára nad hrncem vyprchala,

v duši se stín samoty a beznaděje toulá

Jednoho dne mi osud lásku přinese,

v objetí pravé lásky se smutek rozplyne