Vnitřní zima

První krok strach
a druhý ponížení.
Ulita hlemýždě.

Dneska jsem něco snědla,
ale nehodila do koše obtíže.

Nepořádek v hlavě a všude.

Pár papírů,
co nikdo nečte
přikulhá
po jedné noze.

Samota ve třetím verši.

Kdo je mi podobný jako vejce vejci?

Ani dvě deky nestačí.
Mráz proniká do kostí.
Ohryzek polkne.
Srdce tluče
a na rukách pouta
z dluhů klád,
co udělal život,
protože jsem se chtěla
o děti postarat.

Najde mě někdo pod mostem?

Zoufalá máma si nepomůže ani funusem.

Nic.
Opovržení
i výsměch
bližních.

Zaplať a pak padni.
Krematorium nemá
život náhradní.

Kdo na mě vzpomene,
až tu nebudu,
nemilosrdný osude.

Jen báseň
ve spláchnutém kanálu se zahýbe.

Spalte ty papíry.
Ani do sběru se nehodí.
Dívám se za hřbitovní zdí.

Umřu s posledním slovem
a mrtvého nic nebolí.
Ani dluhy.

Gong, gong.
Čas odbíjí.

Podaná ruka
v zoufalství není.

Ne.

Poslední list
slzu drolí.