Dvacátý čtvrtý dopis lásce

Dívám se z okna
a vím, že jsi jinde.
Skrývám své slzy,
ale vím,
že se v posteli nesejdeme.

S Tebou poznala jsem,
že jsem krásná žena
a nemusela jsem
být namalovaná.

Přes traumata jsem na nohou stála.
Proč vracet se má duše shovívavá?

Proč mám prsa,
když se mě nedotýkáš?


Zahazuji pero.
Můj příběh nemá zvrat.

Tenkrát jsem brečela
a bála se trvalého loučení.
Bohužel nebyla jsem daleko od pravdy.

Slzy jsou lidské
i pocit zoufalý.

Nicota, minulost
ba ticho mezi dny.

Není

nebude

mlhavé

asi.

Klubko ztráty.
Rozlilo parfém
i zastavilo vlaky.

Stanice touha
pohlcena černým suknem.

Člověk sám sobě není rádcem.