Pod obzorem

Život a smrt jsou spojené nádoby
v jedné je pohyb a v druhé klid
půjdu si rakev povinně vyzdobit
a bych pak mohl v komfortu dlít.

Zapal mi svíce, ať voní růžemi
ať si zas připadám jako v ráji
opouštím tebe i tohle přízemi
v nejhezčím měsíci, měsíci Máji.

Život se po chvilce vrátí do kolejí
zas přijdou starosti, ale i láska
v baru ti vždycky sklenici nalejí
a v krbu doma dřevo ti praská.

Zítřek se zotaví čím dále bude
netřeba trápit se mým odchodem
po mně jen vánek z dechu tu zbude
a ten se rozplyne pod obzorem.