PROPÁNAKRÁLE

V nemocničním lůžku
těžká nostalgie je
a k tomu otravný dědek
co mele pantem bezpřestání
a já z toho blázním
a trhám si vlasy i s kořeny smetí
potichu v nadávkách.


Kanylka mi žílou běsní
proč
to nevím
ale teď bolestí potulně trpím
kdy přestávám věřit v uzdravení
a ani síly nestačí
je to žel na dlouhou trať
čekací doby schíz
smutku
i úzkostných černých myšlenek
které mě budou nepřetržitě svíjet
k šibeničnímu snění vrzavé poezie.


Propánakrále
ty to vidíš
smrtihlavče nožů a šavlí
ve skleněné lkavé tmě
neber si mě ještě
zaprosívám nebeské tebe
nějak to zkousnu
a zabojuju
budiž světlo
chci jim být
a motýlem blýskavým do hvězdnic letět
než mi dojde kvílivý dech
potom rakev z třísek přisouzená
otevře se
a pousměje rubášem
se mnou zcela škodolibě lítost.