Paleta malířky a spisovatelky

Proč nespíte
jako všici?

Promiňte.
Co je spánek?
No přeci zavřené oči.

Dokonalý úsměv.
Já chodím do brány fantazie,
co hřeje.

Hle, musíte být unavená.
Kolik básní mi za tu dobu uteče.
Nemyslíte?

A co děláte ráno,
když noc probdíte?
Víte cestuji dál,
kde je moře.
Aha, také píšete.
Jen sním.

Mohu Vás před spaním políbit?
Vždyť Vás doma čeká Vaše láska.

Usmějeme se
a já namaluji příběh,
že bylo a nebylo.

Ach, kocoure.
To by se randilo.

Předeme zmateně.
Obraz je diametrální rozdíl knihy
a naše tělo píše zmeškané rýmy.

Návrat do minulosti.
Výlet pana Broučka?
Víš, povídám
a zapomněla jsem,
že jsem nahá.

Dobrou noc,
lásko,
co se mi zdáš
a už dávno
nechceš být pravá.

Já si Tě namaluji
v krajině noci.
Jsem hladová
a lyra
v lůně je přací,
ať nemám prázdno
v barvě snů.

Ty mourovatý,
co díval jsi se na hvězdy
a já sténala do povětří.

Líbilo se Ti to?
Asi mé dlouhé nehty.
Mám něco extra.
A přírodní.

A pod bradou
Tě naplním fasádou.
Pst.
Neřekneme to.

Proč nepsat o snech?
Tam někde je naše hvězdná brána.


Tak píšu z Andromedy
z poslední hvězdy,
co dala jsem mezi nohy.
Už nepískám.
Mám moc kluzké nohy
a vířím do samoty.