Pustina lásky

Tvé odmítnutí mě ranilo,

Tvá slova jako dýka se mi do srdce zabodla

V duši hluboká pustina zůstala,

Tvá láska se jedinou vnitřní oázou stala

 

V jeden jediný okamžik jsi vše zničil,

mé zraněné srdce se v troskách ocitlo

Díry po slibech ztracených jsi zanechal,

nová naděje na lásku zhasla

 

V jiných rukou mé štěstí spočívá,

na padesát odstínů šedého smutku se barví

Vzpomínky na Tvou lásku mě ovinuly,

bolest a smutek neprávem jsi do srdce přinesl

 

Beze stopy štěstí zmizelo,

v temnotě beznaděje jsem uvízla

Světlo naděje najednou vyhaslo,

můj život se zcela zastavil

 

Mé srdce se bolestí otřáslo,

zároveň se mi na kousky rozpadlo

Z ničeho nic Tvoje láska zkrachovala,

navždy mě opustila a tiše usnula