Lidé jsou nenahraditelní

Stojím před obrazem
a nikdo ho nenamaluje jako Ty,
má dávná nejhezčí lásko.

Zkoumám své tělo
a žádný ho nevychválí jako Ty,
můj rytíři.


Bdím a letím k Tobě.
Myšlenkou se všechno smí,
i když nejsme sví
a Tvá duše ani tělo mi nepatří.

Miluji Tě,
ale už jen vítr to ví.


Ach drahý.

Vzdálenost

a


žádné

a

ani


tajuplné

my.


Kruh se zavírá

a vnitřek

slzu má.


Kde jsi naděje?


I když už tma
pole zorala.



Moment i báseň vybledla.

Pohltila samota.