Ďáblova křídla

Ráno zpěvy ptáků ruší noční klid.

Sedím v klidu venku, piji černý čaj.

Staré Slunce hraje v A-mol lidem smrt

a já slyším zase uvnitř divné blues.

Starost dusí duši, radost už je klam.

Hlava chodí kolem, srdce pláče dál.

Přes den, přes noc, trpí lidé, trpí svět.

Proč to všechno bolí, proč je člověk sám?

Čekám tady ráda, žiji mnoho let.

Sedm stání v kruhu bytí opět mám.

Ďábel nosí křídla, je to další lest.

Cítím bolest. Lásku halí bílá tma.