Anotace: Toto jsem napsal v afektu za pár minut, chtělo by to úpravy ale fuck it. Líbí se mi ta autentičnost.
Na tomhle díle je nejvíc super podle mýho, že je "výpustní"... emoce jdou ven.
03.06.2024 19:55:40 | cappuccinogirl
Přesně takhle to na mě zapůsobilo. Děkuju moc.
03.06.2024 21:48:32 | Samurajj
mám také zálibu v autentičnosti, leč je věcí až těch druhých, posoudit zda něco působí autenticky. Tahle básnička dělá na začátku dojem odstupu a škrobeného vyjadřování. V afektu řekneme spíš doprdele než "slavíka zpěv"
později během povídání je řeč přiléhavější a skutečně autentičtější, to přemítání a volání o pomoc je zmatené a dvojaké (ona mě mě odkopla - jí neodpovídám | bojím se že mě opustí - už k ní nic necítím), ale takový je život člověka tím spíš náchylného k sebepoškození. Název básničky se mi líbí.
03.06.2024 10:43:48 | Ezop
Cením si zpětné vazby, vím že je to zmatené, protože celý můj život je zmatený. To že to bylo psáno v afektu jsem nemyslel vyloženě stav nasrání, ale spíše nekontrolovatelný smutek a úzkosti přecházející do attacky.
Uznávám že začátek je podprůměrný a cením si toho, že si toho někdo všimnul a poukázal na to.
Moje pocity ohledně toho to ale nemění a jsem spokojený, s tím jaká je tato podoba. Každopádně děkuji za kritiku i ocenění, myslím to upřímně.
03.06.2024 12:07:54 | Samurajj