Zvláštní smysl

Ve větru končí slova
a slzy v povodních
s kompromisem
duševního soužití.

Proč se vlastně píší
do mozků senzorů
ve složitosti ústraní
ploch nekonečna?


Krev proudí
v úrovni dostatečném.
Rybář tahá prut
a vybírá
v poušti
další šupinu
niterného provázku
ve švech.


Obraz ho vystihuje
a lapá jeho smutek
v obličeji
v tahů zbytku barev.

Promiňte.
Proč se nesměje na obrázku?

To je šestý smysl
budoucích zítřků.

Naděje nemá kouzelníků.
Pojal ho strach
a smrt neznámé ryby.

Už nemá hlad
a také se konce bojí.
Tíživé hodiny
a trpké dny.