Slečna ve střepech

Malinká holčička hraje si sama
na střepech tančí bosýma nohama
po návratu ze školy i před večerním snění
v jejím bytě neuslyšíte mateřské pění

Jako na kulatých tvářích lesklé slzyčky
kutálí se stále níž skrz své botičky
chtěla jen pochopení - nastal vztek
jehož se zmatený optimismus lek

Lehce sklopil víčka jak ladný motýl květ
převrátil se slečně v tu chvíli celý svět
zarmoucena zklamáním misto porozumění
potvrdila si, že zde potřebná není

Malinká holčička hraje si sama
šoupe při tom bosýma nohama
touha uspět v jejich srdci
ji jako vždy zformuje přeci

Moc dobře ví jak chovat by se měla
jen kdyby v její duši práznota nezněla
jen kdyby dokázala všem udělat radost
tahle myšlenka je její slabost

Malinká holčička má silnou zbraň
při jejím použití v očích má saň
v nitru necítí nic, žije tam prázdno
stahuje tím své milované na dno

Zranění smutně ji dál sledují
nad jejím nezájmem nešťastně bědují
nenáviděj ji za ránu do zdroje lásky
za její hopsání, hraní si s vlásky

Že je vše v pořádku si myslí ona
přesto cítí, že mezi nimi visí clova
mrzí ji, však jednala srdcem svým
i tak jsem vše zvorala - to dobře vím