Ponurá
Ponurá
Ráno se neptá,
pohledu v rozbřesku
na bezdomovce.
To bylo na Hloubětíně.
Houkačky bzučí
v membráně výkřiků.
Bez oslovení
svíráš ruku.
Život je jako žvýkačka
připravená
z divné gumy.
V té puse se lepí
a udržet jí -
je umění.
A někdy vyplivnutí
v koutcích bolí,
to když pod nohami hoří.
V taktu dní.
Je pondělí
a tělo se klátí
pomalu do nevědomí.
To šílené.
Pondělí.
Au v němotě
sakra bolí.
pohledu v rozbřesku
na bezdomovce.
To bylo na Hloubětíně.
Houkačky bzučí
v membráně výkřiků.
Bez oslovení
svíráš ruku.
Život je jako žvýkačka
připravená
z divné gumy.
V té puse se lepí
a udržet jí -
je umění.
A někdy vyplivnutí
v koutcích bolí,
to když pod nohami hoří.
V taktu dní.
Je pondělí
a tělo se klátí
pomalu do nevědomí.
To šílené.
Pondělí.
Au v němotě
sakra bolí.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Ta se povedla! Druhá sloka je famózní.
10.06.2024 09:53:17 | CyberDragon
Když mě toho člověka tam bylo líto, jak spal na té zastávce. Člověk neví, jak se dostane na dno. Ta linie je hodně slabá.
Děkuji za milý komentář. Velice potěšil.
10.06.2024 09:55:54 | mkinka