Píseň svobody

Jsem jako pták v kleci zavřený,

křídla mi mříže svírají

I když se vzpínají,

na svobodu nesmějí

K nebesům opět vzlétnout touží,

marné je jeho volání

Jednoho dne se však osvobodí,

nikdy už nebude v kleci jako ve vězení

Po svobodě se mu svět otevírá,

vítr mu nové písně o ní šeptá

V očích mu slunce září,

až ho svým jasným svitem oslepí

Ostré peří se roztáhne,

křídla s novou silou tlučou

Let mu sílu dává,

která ho vřed pohání

V jeho srdci tiše píseň svobody zní,

v duši stín klece zůstává, která ho kdysi věznila

V jeho srdci je nekonečný prostor pro sny,

které svoboda umožňuje