Strach ze ztrát
Strach ze ztrát
tětiv těla
burcuji
bez plástve medu
tu churavějící notu.
V roli života
se cítím sama
v kouli lidství
roste slza.
Smířená.
Bolavá.
Já nevím.
Narodit se
nebyla osudová chyba?
Komentáře (20)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
... ještěže o tomhle rozhodují jiní... Jitko, nepochybuj... opravdu... jo a děkuji...
20.06.2024 20:08:38 | mravenec
Pro literský rozhodně ne, mkinko!
A pro tvé děti!
A pro literský... znovu!:-)
Pokud už by nemělo být nic víc, tak nemáš důvod pátrat po dalším smyslu bytí, máš ho přinejmenším tu:-*
19.06.2024 22:21:11 | Žluťák
Všechny zkoušky, kterými procházíš, dělají tě silnější, Mkinečko... a ty je zvládneš, i já jsem myšlenkama u tebe. Nejsi sama.
19.06.2024 20:15:38 | cappuccinogirl
Chyba by byla nežít ...
Nic necítit...
Nikdy se neusmát ...
Nemít rád ...
Nehrát si ...
(Třeba kuličky za školou.)
Nezpívat si ve sprše ...
Nemilovat jako blázen ...
Nenapít se třeba z žalu ...
Nepsat básně
A pak ...
V davu chtivých
Ztratit hlavu
Jednou za uherský rok ;-)))
19.06.2024 12:58:48 | Fialový metal
narodit se byla tvoje volba, která tě přivedla k poznání něčeho, co ti chybělo...příště už stejnou neuděláš, protože důvod se vrátit bude jiný
vím, jak je to těžké, ale zkus z toho špatného čerpat alespoň poučení...víru, že je to k něčemu dobré
promiň, jestli ti to vadí, ale já to tak cítím...a ta má víra, že i ve špatném se najde dobrý smysl, mi dává sílu pokračovat
vím, že ty tomu rozumíš, jsi silná a vědoucí ;)
drž se, jsem s tebou
19.06.2024 12:47:14 | zase já