Ah uštvané

Za okny bělostných rámů
zařinčela vzteklá křeč
s tím vichrem kuloblesku
a já étericky přemítal
jestli jim po smrti nebudu
když tak naráží drásavě do klasů
jak žilná víra
co proudí tratoliští měsícem
neb tady mi haluzí hrb trudná bičuje
dnem pohrobením za dnem
z nichž sem setmělým vězněm
chátrajícím k zrezlé mříži
a usoužený rýči, srpy, kopí
v jakých si přisoudím bolem žít
z této vyřízlé knihy rýh mé štkané vrásky

ah uštvané
ah cigánčino hraj !