zatížený studem

říkalas´ tvůj hlas je jiný.
a myslí si to asi víc lidí.
nevěřil jsem tomu.
ale dnes, když jsem si kupoval cigarety,
jsem slyšel že skutečně někdo mluví místo mě.
ale ne! - vždyť říká, co já chci!
jen zní jinak.
a pak jsem na to přišel:
je to můj hlas zatížený studem
a jak se snaží být pokornější
- je až směšný!
jsem to já, oblečen do jiného hlasu,
méně barytonu, víc basu.
možná to působí, že chci dojmout.
ne, potřebuju se jen pohnout
a vymanit se z kleští.
tak proto teď málo vřeštím.
mám hluboký hlas.
a zkouším ho zas zvednout
do normální tóniny.
ale když se nesoustředím,
zase klesnu.
a doma sám sobě hlesnu,
že už nemůžu.
navenek jsem v řádku, xavi,
ale unavuje mě to.
nicméně, je to lepší.
to ti přiznám.
jen mi ještě se nejde radovat z maličkostí,
z toho, že existuju, z morku svých kostí.