jsi tu taky?

jako takovej kolovrátek se pořád ve mně rozjíždí,
výčitek sám nad sebou a pokušení sobectví.
od toho se jen stěží lze odstřihnout...
jako když válečkem můj démon tlačí na hrudník
a přejíždí a já jsem na lopatkách.
strašně tlačí a praskají mi žebra a lámou se lopatky,
nemůžu se nadechnout a bojím se,
že budu rozdrcen a navíc si vyčítám,
že se neumím bránit.
a vím, že se nemůžu vrátit
- ani čas ani sebe ani situaci...
a už mě nesnesitelně bolí i páteř.
jsem rozbitej a zbitej a v tu chvíli bez víry.
že dám se někdy dohromady.
bolí to! - křičím. Bože, jsem tady!
jsi tu taky?