žíly ke zdravýmu rozumu

hluboko až ke dnu
klesá mi obočí.
snad mi nezaskočí,
dřív než zhebnu,
slina na nápravu,
kapka naděje
a špína co dusí chrliče.
snad se zavčas vyzvrací
a nepostihne mě
embolie svědomí.
už totiž cítím,
jak mi ucpává,
žíly ke zdravýmu rozumu.
snažím se to ředit,
tak nasávám
mátu od rumu...
pomáhá to, že nevrhám
všechno co pozřu.
a kouř mi zase ředí
černočernou tmu,
která mě pohlcuje.
tak trávím a hubnu
a ředím bolest.
a stejně vím,
že nemám šanci
se z toho sám vykopat.
ještě že mám Tebe
- usínám s tím
a věřím, že mě vykopeš z hrobu
a dáš mi klid.