Dvacátý osmý dopis lásce

Počítám dny,
kdy jsem uzavřela
pakt lásky.

Dá se žít v celibátu?


Víš, není nikdo,
kdo by Tě nahradil,
ale kvůli
básni si to nehodím.

Přeci by bylo škoda talentu?

Zas nejsi v dosahu

a brečím
i vidím tmu.

Jsem jenom žena
v melancholickém průvanu.

Za Ty roky mě znáš.
Každé šuškání
probere vřískot myši.
I popraskaný
strop mě slyší.

Uvidím Tě ještě někdy?

Slyším jen zvony
a trhlé sny.

Jsi cizí
a Tvůj dotek
mi nepatří.

Keramický anděl se na mě dívá.
Za rohem směje se i divá Bára.


Nebudu a nebudu jiná.


Nešťastně zamilovaná.


Slova jsou slabikou
a za zády ztráty.


Minulost prostě bolí.

Ztrácím list
již dvacátý osmý
a zase adresát neznámý.

Bojím se prozrazení.
I chodící noční můry.


Já nechcu prášky.
Jen srdce bolí.