krev sobce

která ty jsi, krvi z ucha, jež se líně ploužíš po krku?
hořkost? setrvačnost? či přemíra mého sobectví?
co musí ven a tak tlačí se, leč pomalu a nenápadně,
že odhalí ji jen tupá bolest a sladký zápach...
jde po mně, jak slepice po flusu.
a najde si mě - na první zátah.
jak policajt - ten z mravnostního,
jsem pro něj lehký cíl, jsem ho plný, jsem to já.
teče mi z ucha, nosu, očí...
i do stolice se mi přimíchá.

krutě mě mrzí včerejšek a minulé mé hloupé noci,
kdy jako prase v žitě jsem si lebedil.
zhusta mě pálí svědomí a neumím to vrátit zpátky.
nejlépe až do dní, kdy jsem se narodil.
jsem pávů král a se za to teď stydím.
jak idiot největší peřím se honosil.
přitom nejsem nic, jsem prach a v prachu se potím
a bojím se, jestli se z bludiště někdy vybloudím.

kdo mě nezná, ten mě nenajde, když mrtvole se podobám.
kdo najde mě, ten snad svlékne a omyje mě?
myli jste někdy mrtvého člověka, co zapáchá?
a všude krev mu teče? myli jste a byli u něj?
na svou špínu musím být sám nebo leda s přítelem a Bohem.
ostatní odstupte, ať nezhnisáte se mnou.
krok vzad! nebo začnu křičet! jděte!
ale jen sípám a krev zas teče, teče, teče...