Na dně (jezera)

Na dně jezera smutek netíží,
hlubina uspává, nešeptá - vstaň,
bezradný jelen k útesu se blíží,
napospas lesu zanechal svou laň.

Na dně jezera se nerozední,
chladná a mokrá odplata,
neřest stala se rutinou všední,
s laní v lese i malá kůzlata.

Na dně jezera je úkryt věčný,
tam lovci s puškami nemohou,
kamenům a bahnu býti vděčný,
když obtížné je stát na nohou.

Na dně jezera uléhat k spánku,
sny nepřichází - již se nezdají,
tři tečky zakončí poslední stránku,
hlasy neptají se, nešeptají…