Strach života

Dny i roky
jedna čára.
Slova plodí matematiku.


Noc jako závrať
mezi substancí
zpětného osudu
ve slibu,
že provaz si neuvážu.
Prostě odejít nemohu.

Silné zvuky aut, vlaku
i letadla čeří nebe.

Slyšela jsem Tě.
Bože.
Nevrazím nůž do sebe.
Ty jediný víš,
co zebe.

Každý stín prorokuje
zkázu okamžiku
a miliardové atomy
bolestivého souzvuku.

Počítám,
že je to dlouho,
co nestála jsem pevně.

Bylo to vůbec někdy?

Bojím se myší...

A smích v cynismus druhých.

Žaludek říká stop.

Fobie jsou přeci normální.

Tak proč zlost?

Zadržené slzy.

Zrůdy se baví.
Nelze říct dost.

Venku je tma černá
a člověk tápe bos.


Asi, zítra bude krysa.

Zvykám si.


Další zkouška.

Proběhne třetí hodina ranní
a do dne naříkání.