Čtvero ročních období

Horký pláč na jaře zavoní,
plný svěžesti a rozpuku,
poslední zrnko prachu,
z právě vyhaslé novy,
zakončení poslední věty,
mezi tři tečky vložit dlouho pomlku.

Horký pláč v létě zamrazí,
spálí dozrálých polí lány,
splašený vlak, brzdící,
do mohutné zdi narazí,
opakující se příběh,
dopředu již známý.

Horký pláč na podzim opadá,
plný smutných barev a šedivých dnů,
vše, co vzešlo z rozpuku,
násilně uvadá,
krátký koloběh žití,
budí mě ze snů.

Horký pláč v zimě zahřívá,
sněhy roztají – již nezebou,
pod vrstvou ledu,
když život končí – umírá,
smířený s cílem cesty,
smířen sám se sebou.