Anotace: Smutné verše dívky co pláče za svou láskou ve vězení a ona mezi tím je firem ulic
Co mi tě zavřeli, trpím neúnosnou samotou,
Ztrácím se a bloudím nekončící temnotou.
Co mi tě zavřeli, já stále marně čekala na světlo naděje,
Poslední naděje ale již ve mě chcipla, teď už jen temnota ve mě je..
Začal mi život ulice, nočních lamp, místo kde není slitování,
Noční život, plný násilí, dealerství, zbraní, peněz co strach nahání.
Každej kouká jen na sebe,za piko prodá vlastního bráchu,
Nejbezpečnější jsou ti, co v sobě nemají už ani kousek strachu.
Uběhl víc jak rok odedne co sem tě ztratila,
Za tu dobu sem si toho tolik prošla a prožila.
Ne jednou mi dala ulice,
Dlouho trvalo mi, najít správnou korekce.
Co mi tě zavřeli, stále bloudím a často si nevím rady,
Jedno však už vím, smažky nelze mít za kamarády.
Dostala tvrdé rány, zažila pády, ulice mi dala lekci,
Mnohokrát na pokraji sil se ale zvedla sama bez pomoci.
Nikdy se nevzdám!
Vstanu tolikrát, kolikrát mě ulice se pokusí srazit,
Moje jméno začli znát krysy co uviděli že se mi začlo dařit.
Na ulici nejsou sny, upřímnost, každej si na něco hraje,
Každej chvíli nahoře ale pak zas dole je..
Zažilinjsme hlad a bídu, chvíle chudoby,
Ale nikdo ti nedá větší možnost být sama
sebou, ten pocit SVOBODY!