Neslyším srny klopýtat

Nemocná noc, kopí bledá
a tady jímám vzdušné viry
pssssss
za probdělých sirných bezdechů.


Ze shora třpytívá luna
pouhopouhá víření
přiopilé lásky zhýčkajícího volání
na nebeské zvonici jasů.



Neslyším srny klopýtat
vidím jen stíny ran
a plakot s němi mi zkrváceně bolí
do hoblinářského hněvu umrlé hodinky
se skácejí taky sloni
pod kolení vazi vřavy
nejpravdivějších lovišť pytláckých zrůd
v němž je stydno i bezbožným hochům v lochu.