mám rád, když jemně prší
jen stojím pod návrším
a kapky Tvůj dotek smývají
co vtiskl jsem si potají
smutky mých dvojníků
jakoby přišly odnikud,
přilévám do hlavy rum
a hlásím se k barbarům
protože zmatek co v hlavě mám
dráždím, když se usmívám
a pláču, když prší ...
napadlo tě někdy, že déšť je tím správným příměrem pro rebely??
když kapky jedna po druhé se střemhlav k zemi snáší
v té jedinečné individualitě oddělení se od masy
v čiré radosti se na čas stát sám sebou - prostě oddělit
se - byť s vědomím pokory (někteří silnější a jiní plaší)
se spojily zas do celku té přelévající se krásy
:)
05.09.2024 08:43:30 | šuměnka
Marco, tady je to o pláči a dešti a je to silnej motiv... ale já prostě nemůžu neříct, že "vtisknout" si někoho - je přesně to ono... je to zázrak, když se to podaří, i přes ten pláč, i přes všechny chyby, co máme, mohlo b to znít pubertálně a třeba i trapně, ale je mi to fuk... Nejsem naivní puberťák, je mi, kolik mi je a i přesto, to cítím právě takhle... díky za tuhle tvou, oslovila*
05.09.2024 08:14:35 | cappuccinogirl