Zkažené bonbóny a netknuté tělo

Nikdy nezavoláš jméno mé do okna.
Květiny, však jen v zrcadle nudně a krotce,
cele nevhodná katastrofa,
voda poteče do kopce,
než dostanu, co bych chtěla.

Vody není třeba,
ruce zůstávají čisté,
žádné velké hříchy
a netknutého těla
(do jisté míry)
hlava snad více zneuctěna
a slzy v hloubi sahají po kolena.

Nářky a stíny,
mraky lítosti,
zkažené bonbóny,
kde jinde nabízet, než zde.

Zahradní slavnosti v hávu migrény,
chci i zneuctěného těla,
záblesky světel do cesty
ne a ne a nedostala,
co chtěla.