V hlubinách srdce se rozprostírá tma,
když naděje zhasne na vše jsem sama
Slova prchají, jak vítr z polí,
nikdy neříkej nikdy, srdce to bolí
Cesty, co známe, se klikatí v dáli,
každý krok vpřed je náš vlastní bál
Osud nás spoutá, či volně nás nese,
vždyť co se zdálo teď není jen veselé
Měsíc za mraky se skrývá,
v koutku naděje zázrak se stává
Příběh se stále mění,
nikdy neříkej nikdy, život nám utíká
Když láska na dveře zaklepe,
pak najednou odejde
Život je tanec, točíme se v kruhu,
chytni křídla osudu
Tak co nám brání žít?
Ve světě plném možností se nacházíme,
otevři své srdce, ať už se děje cokoliv
Nikdy neříkej nikdy,
radši teď než bude pozdě...
...radši teď než bude pozdě - skvěle jsi to uzavřela, Mišulko:-)*
07.09.2024 22:51:39 | cappuccinogirl