Už nemůžu dál

Už nemůžu dál tímto životem kráčet,

v srdci je tíha, jenž nechce spadnout

Tma mě čím dál víc obklopuje,

kam odešla ta naděje

Kroky jako stíny ve tmě váhají,

v bolestných myšlenkách plodí

Sny, co mě hřály, se v popel proměnily,

včerejší úsměvy se vytratily

Každá ztráta v duši má hlubokou jizvu,

každá vzpomínka mě svírá jako ve svěráku

V koutku srdce touha stále žije,

i když jsem unavená, bojovat se mi chce

Bez boje se totiž nevzdám,

přes všechny bouře kořeny své zapustím

Už nemůžu dál, ale musím to zkusit,

ještě jednou vstát a zároveň vytrvat

Tak stoupám vzhůru navzdory temnotám,

s vírou v srdci najdu opět své slunné dny

I když teď cítím, že síla vyprchává,

znovu jako Fénix z popela vstávám