V chmurách zapomnění

Je tu vichr
co lynčuje podzimní kroky
v chmurách zapomnění
a přislíbených romancí
létavičných listí
sním
chraptím i snad dýchám
a koloběh vody kape na mě prostořeké nyance
jimiž zalézám pod kořenem dolu
abych pravdu děl
a prostopášně se k šelmě zastyděl
vejpůl tváří ztrhlé masce
a dobité končiny řvoucích paralýz
kde ubolený žal zbaběle se uhnal
ale kam ses ty prevíte zašantročil
když Mefistos ušeptl mi do ucha jehly
otrocké zjizvení
v halucinogenních snech o chlípných šlapkách.