Tíha dávných ran

Všechno byly pouze plané sliby,

vše, co jsi mi řekl, byly samé lži

Tvá slova jsou někdy zraňující,

jako oheň mě v srdci pálí

 

Za mraky se jasné slunce skrývá,

na tváři mi stín stále míhá

Ve vzpomínkách pravdu hledám,

srdce mi krvácí, protože vše vyšlo nazmar

 

Každý okamžik, co jsme spolu sdíleli, 

se nyní v bolavé stíny proměnili

Tvé sliby teď zní jako prázdný tón, 

v mé duši jen zůstává vztek jako hrom

 

V srdci se obrázky štěstí lámou, 

vzpomínky na lásku náhle vymřou

V dešti slz se všechny krásné dny ztrácí, 

bolestné rýhy se ve mně jen hromadí

V sobě nosím tíhu dávných ran,

každý úsměv skrývá bolestný stín

V očích se smutek a strach odráží, 

na srdce tíha vzpomínek se vrší