Čekání na Fénixe

Složila jsem si loďku z papíru
a proplouvám s ní v jiném vesmíru.
Z času promarněná nekonečnost,
už nevím, co je soustředěnost,
pod koberec hrnu práci,
myšlenkami, v nichž se ztrácím.
Koukám do obrazovky duchaprázdně,
jak můra oknem, než se v noci zhasne,
zapomenu zalejt kytku
a v domě vrážím do nábytku.
Jsem zaseklá gramofonová deska,
to samé co včera, hraju i dneska.

V srdci furt slyším melodie
té milostné parodie,
topím se v obrazech vnitřního světa
vyvěrajících z pocitů a představ,
co jsou mé suvenýry z výletu
na sladce hřející planetu,
kde létala jsem v té její kráse
a o plamen nenadálý spálila se.
Na černý prach teď sežehlá jsem docela
a hledám Fénixe na dně svého popela.