V tom černém zrnu

Vzácná paní
jsi tak neobyčejně krásná
smrt
v tom černém zrnu
které si zasadím na uhnilé zahrádce
a budu čekat s tebou
než čas zvoncem dojde

zatím tě zakopu ztrápeným kamením
abys mi mrcho nezvlčela
ještě jsem nepolíbený Magdalénkou
je ta pravá
i v bloudivé díře
se do jednoho ladně vlezeme
a nedutnem ani slova

ti červi si hříšně
na nás vzteky pochutnají
že nezbyde nic
ani pro toho lidožravého Boha
co hromem ochromí nevěřícné skety.