Zatoulaný beránek

Bylo pozdě v noci
když potkal jsem v dešti
zmoklou tramvaj
jíž zkřížil cestu zatoulaný beránek
který utekl ze zatopené ohrady
aby zachránil svou kůži
žel jen na chvilku pouhou...

V odraze pouličních luceren se třpytí
říčka zvířecí krve s kalnou vodou
jež tiše stéká do kanálu
jsem jako jehňátko
co se potlouká sám černou tmou
až ke křížku u cesty

Déšť mne pronásleduje
celou cestu jak hladový vlk
do temného chřtánu lesa
kde mne žádná tramvaj nesrazí
Plechový zvonec na mém krku
cinkal jak železniční přejezd
však místo vlaků
vábil dravou zvěř z širokého okolí
tak se skrývám v tmavém hvozdu
dokud nezahynu hladem