míjíme se v temnotě
zapadlého stánku
s cukrovou vatou
pouťové abstrakce
našeptávají v písmenkách
o niternosti otvírání
kolidujících drah osudů
jen jsme se chtěli nerozházet
ale dopadlo to vzpomínáním
na budoucí samotu
Pamatuju si i původní...
Pamatuju si i tvý úvahový dílko, kde jsem zachytila slova "neposrat se"
Šoupla jsem ti je do tohohle komentu jen jako připomínku.
I z tohohle JEN
vede cesta ven...
a vůbec nemusí bejt pořád ve tmě...
Baterku máš? Zkus prosvítit*
24.09.2024 13:27:49 | cappuccinogirl