Noční psaní

Do pijáků měst tma inkoustem píše
milostné verše, jež voněly nočním vánkem
neboj, to nejsou jenom lacinná klišé
ty slova ukolébají Tě věčným spánkem

Nespatříš ani měsíc, jak kus měděného plíšku
ani hvězdy, což jsou žhavé jiskry od kováře
a venku ticho, že neslyšela bys štěbetat myšku
jen klid z dlouhých podzimních snů ti sedá do tváře

Nepozorná noc rozlila po světě všechny kalamáře
a všechny psaníčka pro mojí milou jsou pryč
jen všude kolem čerň, jako klerika od faráře
až ztratil jsem navždy od tvèho domu klíč