Povzdech
Ach, proč nejsem básníkem,
abych svým slovníkem,
talentem či citem
před jitra úsvitem
dokázal vykreslit
tvůj půvab, jako třpyt
Severky nad hlavou,
však moje verše jsou
veřejnou popravou… poezie…
Tisíce poetů, kolem nás žije,
jež umí vyslovit svým přesným jazykem,
co je to vášeň, cit a jejich verše stanou se pomníkem
k oslavě věčné tvé krásy…
Třeba ta slova, která říkám znova,
jak plevele semínka asi
uschnou a zapadnou v zem zapomnění
a ani vzpomínka
po nich tu nezbyla… není…
Pak vykvetou růže všech jiných slov,
jako když vyjde nad obzorem nov
a do duše mojí vstoupí jen… tlení;
ach ano, básník ve mně nebyl a…
…není
Moc hezké, milý mravenečku. Ráda jsem četla a ráda posílám ST. Daniela-danaska
30.09.2024 19:45:19 | danaska
Co plevele nazvat dá se,
slova jež holdují kráse?
Ty přece tak vzácné jsou,
jak mnohý plevel mají moc léčivou...
Ráda jsem četla, krásný večer :)
30.09.2024 19:19:07 | Emily Říhová
Tohle je krásná báseň! jsou v ní láska i bolest... a pokora zároveň... :-)
29.09.2024 15:51:20 | Helen Mum
ono je to všechno... dost relativní;)
29.09.2024 09:29:56 | Sonador