Smrt

Už zase nabil zbraň, už zase střílí, můj bratr se na smrti lidí podílí.
Dětství měl těžký, sám chodil pěšky, po skalnatých horách, s batohem, v dešti.
Slzy mu stékají po tvářích, po lících, jeho pocity jsou stále se měnící.
Láska nebo hněv, toť otázka vážná a co když oboje, ruka je vlažná.
Sám si vzít život, to nejde zlehka, ale ta myšlenka zdá se být těžká.
Stojí na kopci a kouká dolů, kolikrát zklamán byl, kolikrát ublížil, proč zrovna jemu život tak přitížil.
Natáhne ruku, zmáčkne spoušť, za ním se roztříští krve houšť.
Už je konec, konečně, však bylo to pro ostatní bezpečné?
Jeho duše mezi nebem a zemí uvízla a vrána zbytky krve olizla.
Vráno, vyprovod ho na onen svět a odpusť mu jeho hříchy, jeho život nebyl žádný med.