Prázdná náruč

Od slz mě oči pálí,

v srdci tísně vzrůstají

Kde radost bývala,

teď smutek sám kraluje

 

Láska i štěstí se ode mně vzdaluje, 

na lodi do neznámých končin pluje 

Vlny osudu mě tiše svírají, 

v náruči tmy se křehké sny skrývají

 

Zář Tvého tepla už cítit nelze,

jen chlad skrze Tebe ke mně proniká

V srdci zůstává jen prázdnota,

v noci mé tělo pevně objímá

 

Ve vzpomínkách se střetávám s časem,

každý okamžik se ztrácí jako kapka v řece

Tvůj smích zní jako ozvěna v dálce,

tichý hlas stále mě srdce laská

 

Každou noc doufám v zázrak,

že se Tvá tvář jednou vrátí zpátky

Ale ráno, když slunce znovu vstává,

jen stíny Tvé přítomnosti tu setrvává