Cukrová lady

Cukrová lady

Připomínala panenku
Byla křehká,jemná a zranitelná,
Zamrkala očima,ublížená.
Stín snesl se na tuto dívenku.

Ležela pod rozbitým oknem,
Kolem prolétla můra s šedými křídly,
Trávila tak už noc i den,
Když snažily se o ni nemoci síly

Myslela si,že svět od ní odvrátil tvář,
Bála se o to,že už nebude žít.
Na její vyhublé tělo dopadla měsíce zář,
A ona začala o kráse žití snít.

Vzduch počechral jí jemné vlasy,
Pohladil ji láskyplně po ruce,
Všiml si její uvadající krásy
Stala se z ní hadrová onuce

Z jídla stal se její nepřítel,
Po soustu jako by ztrácela tvar,
Zdraví se nedává na příděl,
Její tělo byl ztělesněný zmar

A tak se stalo,že naposledy vydechla..