Anorexie (zoufalství a nenávist)

„Jsem prokleta hrou?“
Já nenávidím pocity
Jež dusí mysl mou

Já nenávidím své tělo
Jež jednou velkou chybou je
To stát se nikdy nemělo

V zrcadle vidím víc než mám
Něco jiného než ostatní
Pak do depresí se propadám

Pomalu se ztrácí mé míry
přestávám jíst, zhubnout chci
mizí poslední kousek mé víry

mysl má jak černá díra je
chaos v ní drží vládu
dobro tam se zlem bojuje

když v hlavě vyhrává zlo
rány na rukou přibývají
já klesám na samé dno

pak jasný úsměv slzy nahradí
to dobro navrch má
dokud mě tělo zase nezradí

je to spousta přeludů
je to jak bludný kruh
je to podivná hra osudu.