Proč všechno hezké,
co mezi námi bylo, náhle končí?
Láska, která v našich srdcích vzkvétala,
jako květina ze dne na den uvadla
Hlas Tvého úsměvu, co mě hřál,
teď zní jako ozvěna, jenž mě hluboko raní
Zanechal jsi prázdno, ktere se nikým a ničím nezaplní,
v duši mé tma se opět objeví
Srdce mé se na dvě poloviny láme,
v každé pulzuje vzpomínka, co bolí
Každý okamžik, co jsme sdíleli,
se mi jako šumění vánku vrací
V myšlenkách bloudím tam, kde jsi byl,
kde láska rozkvétala pod svitem měsíce
A přesto vím, že zůstal jen stín,
co ve mně tiše pláče
Ale v hlubinách duše, kde tma se rozplývá,
se rodí naděje, co znovu zazáří
Když z rán vyrostou květy, co v nebi se skví,
i z bolesti zůstane něco, co nás nezmaří