Anotace: ...
Volám do jeskyně,
kde se dočkám
jen ozvěny své.
Křičím do polštáře,
kde se za křikem
jen peří otočí.
Pěji u klavíru,
kde mým vztekem
maximálně zničím klapky,
na ně dopadnou kapky
současného smutku..
...
Haló?
Slyší mě někdo?
...
:/
Jsi vnímavá a umíš dostat ze sebe své pocity... ten polštář i ty klapky, to jsou tví "pomocníci", smutek se z tebe dere...a opře se do nich... oni si s ním poradí a tobě se alespoň na chvíli uleví.
Je dobře, že ty emoce pouštíš ven... uvnitř člověka dusí*
06.11.2024 15:57:33 | cappuccinogirl
slyší...:))
a proč tak křičíš - ? proč je tolik povyku?
síla tvé vibrace bude všem bližší
když necháš volný prostor v průniku :)
06.11.2024 08:34:57 | šuměnka