Anotace: Není to z mého života. Ale upnutí na člověka je mi známý. Je to jako Hlad. Nemoc, občas jed.
Zemřel mi brácha.
Zdroj radosti.
Smysl už není.
Stejně, jako on.
Chci se ho dotknout
za paži,
aby mě
vzal k sobě.
Nevydržím bez něj.
Nevydržím.
Přemýšlím nad lanem.
Přemýšlím.
Že bych…
Ne.
Mamce bude ještě hůř.
Ne. Já asi nevydržím.
Půjdu za bráchou
ikdyby bez těla,
a jen s duší,
tam nahoru za ním.
Mami, promiň.
Asi tě bude čekat další domluva
dalšího pohřbu,
dalšího hrobu,
dalšího parte ,
dalšího smutku.
Budeš bez dětí.
Promiň, mami.
Upnutí se na člověka, rozumím, co chceš vyjádřit...
Ale je dobré upnout se ještě na jednoho - sám na sebe. Pud sebezáchovy dává sílu nám a my pak můžem pomoct i jiným.
Silně jsi napsala své dílko. Jsem taky máma a musím říct, že po přečtení jsem běžela obejmout svý děti a otázka: "Všechno dobrý???" mi vyklouzla z pusy nějak sama...
07.11.2024 19:32:18 | cappuccinogirl