Anotace: Není to z mého života. Ale upnutí na člověka je mi známý. Je to jako Hlad. Nemoc, občas jed.
Sbírka: Doteky ticha
Zemřel mi brácha.
Zdroj radosti.
Smysl už není.
Stejně, jako on.
Chci se ho dotknout
za paži,
aby mě
vzal k sobě.
Nevydržím bez něj.
Nevydržím.
Přemýšlím nad lanem.
Přemýšlím.
Že bych…
Ne.
Mamce bude ještě hůř.
Ne. Já asi nevydržím.
Půjdu za bráchou
ikdyby bez těla,
a jen s duší,
tam nahoru za ním.
Mami, promiň.
Asi tě bude čekat další domluva
dalšího pohřbu,
dalšího hrobu,
dalšího parte ,
dalšího smutku.
Budeš bez dětí.
Promiň, mami.
Upnutí se na člověka, rozumím, co chceš vyjádřit...
Ale je dobré upnout se ještě na jednoho - sám na sebe. Pud sebezáchovy dává sílu nám a my pak můžem pomoct i jiným.
Silně jsi napsala své dílko. Jsem taky máma a musím říct, že po přečtení jsem běžela obejmout svý děti a otázka: "Všechno dobrý???" mi vyklouzla z pusy nějak sama...
07.11.2024 19:32:18 | cappuccinogirl