Už musím jít,
čekaj mě panny a bohatství nebe.
Odcházím snít,
odcházím vrátit hlíně sám sebe.
Loučím se s tebou,
na naše hádky už nemám sílu,
ztratíš svůj smysl
až mi střep z flašky podřízne žílu.
Jsi moje smůla
a teď se tě navždycky zbavím.
Temná jak krev
když vodu ve vaně barví.
Kolem je bílo,
tvary slejvaj se do matný šmouhy,
v hlavě mám prázdno
a v srdci už vůbec žádný touhy.
A ruce klesaj,
a jsou v tý vodě ňáký šedý,
tak ahoj, měj se,
já jsem žil
dneska naposledy.